Vytvořte si efektivní návyky a začněte pravidelně cvičit.

Získejte kondici, pružnost a sílu a ciťte se skvěle každý den.

LEKCE 6

nový návyk musí být příjemný

Váš nový návyk musí být příjemný. Díky tomu ho budete chtít dělat, když se ráno vzbudíte. Budete se na něj těšit, když půjdete večer spát. A budete ho chtít zopakovat, i když nebudete mít zrovna nejlepší náladu. Jak to zařídit, aby pro vás byly vaše pohybové návyky příjemné? 

1. Vnímejte při cvičení své tělo

Nevadí, že cviky ještě neprovádíte úplně dokonale nebo správně. Zkuste se od teď soustředit více na své tělo a fyzické pocity, které při cvičení máte a pokuste se je více vnímat. Zkuste si uvědomit, co se vám na jednotlivých cvicích a odpočinkových polohách nejvíce líbí. Jak to mám třeba já?

Nejvíc se mi na tomto cvičení líbí, že začíná tak nenáročně. Jen se postavím a točím na místě. Nepotřebuju zatím zapojovat žádné svaly, na nic moc se soustředit, protože ten pohyb je tak hrozně jednoduchý.

Po provedení 1. Tibeťana si moc užívám, když si udělám okénko ze svých dlaní, přiložím ho na obličej a koukám na fotografii mých vysmátých dětí. 

TIP

Je  vmístě, kam se u 1. Tibeťana díváte, něco hezkého? Něco, co vám vykouzlí úsměv na tváři? Něco, na co máte hezké vzpomínky nebo co je prostě krásné? Fotka, kytka, dárek, svíčka? Pokud ne, můžete tam něco takového dát? Je to drobnost, ale já jsem vždycky překvapená, jak rychle se mi zvedne nálada, když se každé ráno zadívám na tu hezkou fotku svých dětí. 

U 2. Tibeťana se soustředím na své břišní svaly a protahování zadní stany nohou. Tu mám kvůli dlouhému sezení v kanceláři dost zkrácenou, takže jsem ráda, že si ji procvičím ještě než zase usednu k počítači. 

U 3. Tibeťana, kdy se musí člověk vyprsit, si užívám tuto polohu, protože se do ní člověk často nedostane. U počítače sedíme většinou shrbení, a tak jsem ráda, že mám příležitost tuto část těla procvičit a protáhnout.

Vyloženě si užívám dlouhý nádech  a současné „vyprsení“, které spolu dokonale ladí. Když otevírám svůj hrudník směrem dopředu a zároveň se hluboce nadechuji, tak se mi roztahuje hrudní koš a vzduch se mi může rozlít opravdu do celých plic, což je pro mě pocit naprostého souladu těla a dechu. Taky si představuju, že se otevírá mé srdce, aby přijímalo a rozdávalo lásku a dobro. 

Most i Střecha jsou pro mě stále náročné pozice, ještě je neprovádím dokonale, takže si užívám to každodenní drobné zlepšování. Vnímám i drobné rozdíly mezi prvním a posledním provedením těchto cviků. Na začátku jsem ještě docela ztuhlá, ale při posledním opakování už zaznamenávám nepatrné zlepšení. 

Vnímám, že se mé tělo lehce prohřálo, procvičila jsem břicho, stehna a ramena, můj dech se nepatrně zrychlil. Vím, že díky pravidelnému soustředěnému dýchání jsem vyklidněná, což se po ránu moc hodí, aby člověk nestresoval a mohl si užít pohodovější chystání do práce. 

Takhle cvičím už déle než 2 roky a umím si jednotlivé cviky náležitě vychutnat a užít.

Ale na začátku to tak nebylo.

Pochybovala jsem, jestli zrovna tato sestava má smysl, jestli to není příliš málo, když každý cvik udělám jen 3x, jestli to bude mít vůbec nějaký vliv, když jsou ty cviky tak jednoduché.

Drželo mě nad vodou vědomí, že to takhle cvičí tisíce lidí po celém světě pravidelně každý den až do vysokého věku. A ta jednoduchost a krátký čas, který mi cvičení v začátku zabralo, mi pomohlo překonat chvíle, kdy se mi do cvičení nechtělo.

Dnes už vím, že absolutně největší přínos, který pro mě toto cvičení v začátcích mělo, byl signál, který jsem tím svému mozku dala, a sice že dnes se budu opět hýbat a že to s tím pohybem myslím vážně.

Čím více dnů a pak i měsíců jsem vydržela cvičit alespoň pár opakování, tím více se moje mysl měnila a přeprogramovávala. Pohyb pro mě nabýval na důležitosti, častěji jsem na něj myslela, ale už ne jako na nutné zlo. Ranní cvičení pro mě začalo být jako palačinky s marmeládou a oddychové pozice jako šlehačka navrch:)

I vy to tak jednou budete mít, když vytrváte:)

Najděte si v této sestavě, co je příjemné vám. Soustřeďte se na to a každý den se na to těšte. Může to být právě pocit protažení, prokrvení, prohřátí nebo prodýchání. Také vnímejte pocity uvolnění a všímejte si i nejmenších zlepšení a pokroků.

Všechny tyto příjemné pocity budou vaší odměnou. Důvodem, proč se k tomuto návyku budete rády vracet. MYSLETE NA NĚ BĚHEM KAŽDÉHO CVIČENÍ.

2. Každý den o trochu lepší

Víte, co je příjemné? Pohodlí.

A víte, co může být ještě příjemnější než pohodlí? Překonání nepohodlí a zvládnutí výzvy. Nevěříte?

Náš mozek je nastaven na překonávání překážek. Naši předkové ještě když žili v divočině, museli denně překonávat spoustu problémů. Kdo byl v řešení problémů excelentní, ten přežil a mohl předat své geny další generaci. Geny, ve kterých byla zapsána schopnost řešit problémy. 

Příroda moc dobře ví, že pro přežití je schopnost překonávat překážky klíčová. A proto nás pokaždé, když nějakou překážku zdoláme, odmění. Vyplaví se nám do těla koktejl hormonů a my se cítíme naprosto skvěle. 

Kdybychom 5 Tibeťanů cvičily pořád stejně jako na začátku, časem by nás to omrzelo. Ale když se budeme snažit překonávat určité malé výzvy a udělat cvik o něco lépe než včera (nebo o něco lépe než minulý týden), budeme si moci užívat vlnu příjemných pocitů ze zdolané výzvy. 

U prvního Tibeťana se napříkald soustřeďte na to, aby vám neklesaly při točení ruce. Při 3 opakováních to možná ani nepoznáte, ale až se budet točit 11krát, uvidíte, že už svaly na rukou pocítíte. 

U druhého Tibeťana se můžete snažit každý den (nebo týden) o něco více propnout nohy. Jen o malý kousek. Jen do příjemného protažení zadní strany nohou. Pořád myslete na první bod této lekce. Cvičení musí být příjemné a nesmí vás bolet. Nebo zkuste v konečné poloze, kdy nohy směřují nahoru, lehce zatlačit paty do stropu. A klidně si nechte pokrčené nohy. Nezapomínejte na bradu přitisknutou k hrudníku.

U 4. Tibeťana zkuste v mostu posunout pánev o něco výše. Stačí o pár milimetrů.

A u 5. Tibeťana zase zkuste ve střeše o něco více natáhnout nohy nebo o kousek zatlačit paty do podložky. Jenom kousínek, jen pár milimetrů. Mnohdy stačí mít obraz posunu jen ve své hlavě. Já například mám hodně zkrácené svaly na nohou, takže ani po 2 letech nedám paty na zem. Ale to nevadí. Dříve jsem nedokázala ani napnout nohy. Teď už to dokážu, takže za mě obrovský pokrok:)

TIP

Někdy si svých pokroků ani nevšimneme. A tak se zkuste vyfotit. Vyfoťte se v konečné pozici každého cviku dnes a pak na konci kurz (ještě vám to připomenu). Samy uvidíte, jestli a kam jste se za těch 5 týdnů posunuly.