Vytvořte si efektivní návyky a začněte pravidelně cvičit.
Získejte kondici, pružnost a sílu a ciťte se skvěle každý den.
Lekce 12
povzbuzení do začátku
Některé z vás se na cvičení v práci hodně těšily, protože pořád sedíte jen u počítače a voláte po nějakém tom protažení, protože to potřebujete a víte, že vám to udělá dobře.
Pro jiné z vás je to ale třeba vůbec poprvé, co v práci cvičíte a připadá vám to nějakým způsobem divné nebo nemístné.
Možná jste se ještě ke cvičení v práci nerozhoupaly, protože máte v hlavě spousty námitek. Pojďme se na některé z nich podívat. A pokud nenajdete tu svou, klidně mi napište na e-mail nebo do FB skupiny.
Námitka č. 1: V práci jste přece kvůli tomu, abyste pracovaly a ne abyste se opečovávaly cvičením
V práci jste samozřejmě kvůli tomu, abyste pracovaly. To je pravda.
Ale teď si představte, že se vám chce v práci na záchod, ale z nějakého důvodu nemůžete jít hned a musíte dál pracovat. Na co myslíte? Na práci nebo na svou tělesnou potřebu? Jak to vypadá s vaším soustředěním? Je 100% a vy pracujete bez chyby nebo jste roztěkané a vaše mysl je už dávno někde jinde? A přitom stačí jen pár minut a problém je vyřešen.
To stejné se může dít, když máte unavené trapézy, namožená ramena, ztuhlý krk. Máte tendenci si tato místa masírovat, myslíte na tu bolest a na to, kolik hodin to ještě budete muset vydržet. Tento týden je ta bolest možná jen nepatrná, ale jak to bude vypadat za měsíc nebo za rok, když s tím nic neuděláte? A co se stane, když namísto útrpného sezení půjdete a za 3 minuty si ulevíte? Myslím teď cvičením, ne na zachodě:)
Nebo když budete mít hlavu jako balón z neustálého soustředění se na problém. Stává se vám někdy, že něco řešíte a ne a ne to rozlousknout? Nebo že celé dopoledne koukáte na tabulky a čísla, jedete v zajetém postupu a pak druhý den ráno zjistíte, že jste to dělaly zbytečně složitě a zabralo to 2krát více času?
Někdy nám zkrátka unavená hlava nedopřeje vidět snadné řešení. Nebo když se hluboce ponoříme do problému, tak se propadáme stále níž, řešíme až zbytečné detaily a vytrácí se nadhled i veškerá radost.
Takže nezapomínejte, že když budete v práci vnímat všechny své tělesné potřeby (tedy ne jen potřebu jít na záchod, napít se nebo najíst, ale i potřebu pročistit si hlavu a uvolnit ramena), bude se vám pracovat lépe a budete z toho mít větší radost. A kdo pracuje lépe? Spokojený člověk, kterého jeho práce těší nebo někdo, kdo je bolavý a vysílený?
2. Co by řekli kolegové nebo šéf, kdyby vás náhodou viděli cvičit?
Tohle se mi v práci stalo. Do zasedačky, kde jsem cvičila, vtrhla náhle kolegyně. Byla překvapená, že mě tam vidí a ptala se, co dělám. Řekla jsem jí jednoduše, že si dávám 3minutové cvičení, aby mě nebolely záda a abych se mohla lépe soustředit. Řekla něco v tom smyslu, že je to super, a zase odešla.
Někdy to, že nás ostatní odsoudí, nosíme jen ve své hlavě. Proč by mělo být odsouzeníhodné, že se o sebe v práci staráme, abychom mohly být výkonější a spolehlivější?
Záleží samozřejmě na poměrech na vašem pracovišti, ale pokud tam máte dobré vztahy, tak si klidně dokážu představit, že to kolegům oznámíte, aby vás v 11:00 v zasedačce nerušili (pokud tam není jednání samozřejmě), protože si tam dáváte svou 5minutovku ozdravného pohybu.
3. Chcete cvičit, ale vždycky když vám zazvoní budík, tak máte rozdělanou práci, kterou nechcete prerušit
Vždycky tady bude práce, která se tváří, že je neodkladná a že je důležitější než vy a vaše potřeby. Tenhle myšlenkový vzorec máte možná pevně zakořeněný. Takže to může nějakou dobu trvat, než ho přepíšete. Zkuste si ale zvyknout na myšlenku, že vy jste důležitější než vaše práce. Protože bez vás se vaše práce neudělá. Klidně si to napište na lísteček a dejte ke klávesnici, ať na to vidíte.
Já jsem se s tím na začátku tvorby tohoto návyku potýkala poměrně často a cvičení jsem kvůli tomu vynechávala. Cvičila jsem třeba první tři dny v týdnu a pak už mi nějak nevyšel čas. Další týden jsem cvičila třeba jen dvakrát. Tady je nejdůležitější to nevzdat a vydržet.
Nesmíte si říct, že když tak často vynecháváte, že to nemá cenu. Naopak zůstaňte ochotné do toho každý den znova jít. A i když to přesto někdy nevyjde, v myšlenkách si udržte ochotu to pořád zkoušet.
Hlava je mocná čarodějka a postupem času budete vynechávat stále méně a méně. Ne proto, že byste si nějak vycvičily vůli. Ale proto, že nebudete ochotné to se sebou vzdát.
Každý den je nový začátek. Co se nepodařilo včera, podaří se dneska. Vždyť si přece netvoříte návyk jen na tento týden nebo měsíc, ale na celý život.
Takže když v prvních týdnech občas vynecháte, tak to zas tolik nevadí. Ale nesmíte polevit a musíte se pořád snažit:) Nechápejte mě prosím špatně. Tohle tady nepíšu proto, abyste se ukolébaly a klidně vynechávaly. Píšu to sem proto, abyste neměly výčitky, když někdy náhodou vynecháte. Samozřejmě platí, že čím méně budete vynechávat, tím dříve si svůj návyk vytvoříte.
4. A co když se vám dnes jen prostě nechce?
To se mi na začátku taky stávalo. Můj vnitřní dialog vypadal třeba takto:
„Teda dnes se mi ale vůbec nechce, a navíc mám tolik práce. No ale neměla bych vynechávat, tak si půjdu jen zakroužit záměstím a lokty, to nebudou ani 3 minuty. Však dnes nemusím cvičit víc, počkám si na den, kdy se mi bude více chtít, dnes udělám jen to nejnutnější.“
A pak když už jsem začala cvičit mi běželo hlavou: „No není to až taková hrůza. Vlastně ani nevím, proč se mi do toho tak nechtělo. Přece to není vůbec těžké. No tak když už stojím, tak si dám ještě toho kraula, třeba jen desetkrát. No ale když ono je to tak příjemné jen tak si máchat rukama, tak přidám ještě deset. No a ten znak už tedy taky zvládnu. No teda, já jsem ale dobrá, když jsem toho zvládla tolik:)"
A pokud přece jen vynecháte? Hoďte to za hlavu, hlavně žádné výčitky. Zítra začíná nový den, zítra to můžete napravit. Hlavně to sama se sebou nikdy nevzdávejte. Zkuste uvěřit, že když vytrváte, tak se úspěch dostaví.
Lekce 12 - povzbuzení do začátku
