Zastávám teorii, že se správnými myšlenkami a se správnou podporou se dá začít cvičit kdykoli. Čekat na nějakou optimální dobu může být naopak kontraproduktivní. Nicméně…
Teď nám ta ideální doba zrovna začíná, takže na nic čekat nemusíme. Je jaro, ta nejlepší doba, kdy začít cvičit a více se hýbat.
Světlo je už brzo ráno, světlo je i večer, takže jsme déle aktivní, často svítí slunce a my díky tomu máme lepší náladu, začíná být teplo, které nás láká jít ven.
Všechno tohle nám pomáhá, aby se nám chtělo:
Zkrátka díky hezkému počasí, příznivým teplotám a delšímu dni je na jaře daleko snazší udělat rozhodnutí, že se začnete více hýbat a pravidelně cvičit.
Zřejmě to ale nebude vaše první rozhodnutí ohledně cvičení. Možná si to, že se musíte víc hýbat a cvičit, říkáte už od svých… dvaceti, pětadvaceti?
Já jsem to tak taky měla. Ve svých dvaceti jsem chodila jednou týdně na hodinu aerobiku. Ale přišlo mi to málo. Jenže víc času jsem neměla (jsem si myslela).
Ve třiceti jsem měla jedno batole a jedno nemluvně a cvičení se omezilo na šouravou chůzi s kočárkem. V pětatřiceti jsem se k pohybu chtěla vrátit, ale začal kolotoč:
Asi to sami znáte a vězte, že s tím bojuje mnoho lidí.
Věčně mě bolelo pod lopatkou, měla jsem namožená ramena, často mě bolela nebo se mi motala hlava. Vyjít schody do čtvrtého patra bez funění a zastávky v každém patře bylo skoro nemyslitelné. A hrát s mými syny fotbal? Vyložená ostuda.
Opět jsem se rozhodla pro cvičení a doufala jsem, že to konečně vyjde. To, co jsem tentokrát udělala jinak, bylo že jsem si přečetla knížku Minizvyky od Stephena Guise a začala se řídit jeho nejdůležitější radou:
Udělejte první krok tak malý, aby vám nic nebránilo ho udělat. Ani nedostatek času, ani nedostatek energie nebo chtění nebo cokoli jiného.
A tak jsem to zkusila. Začala jsem cvičit v práci. Tehdy jezdil můj kolega z kanceláře často na služební cesty, takže jsem mívala kancelář jen pro sebe. A k tomu bolavé trapézové svaly, které potřebovaly už po pár hodinách u počítače oddych.
Když jsem se takhle postavila ke cvičení v kanceláři poprvé, přišlo mi to trochu zvláštní a divné. Stála jsem tam bosá, v šatech a přemýšlela jsem, co by se tady v kanceláři dalo vůbec cvičit. Trochu jsem zakroužila pažemi, trochu rameny, pak hlavou.
Mým trapézům to přineslo okamžitou úlevu.
Věděla jsem, že to není nic moc, žádné velké cvičení, které by mi přineslo kondici, pružnost nebo sílu.
Ale zároveň jsem věděla, že je to přesně ten nejmenší první krok, který když udělám každý den, tak si na něj brzy zvyknu a můžu začít přidávat další cviky nebo si tuhle sestavu zopakovat i odpoledne po práci.
Že tedy důležitější než to, jaké benefity to cvičení přináší mému tělu, je to, že si pomalu na cvičení zvykám.
Že si zvykám na to, že to takhle budu dělat každý den. Mé cvičení trvalo ani ne tři minuty. Bylo tak krátké a tak jednoduché, že jsem neměla žádný důvod ho někdy vynechat.
A postupem času se začalo všechno měnit.
A všechno to začalo v mé hlavě díky tomu, že jsem pár týdnů cvičila velmi krátce a velmi jednoduše.
Takže nejdůležitější zpráva, kterou vám chci dnes předat je, že nejdůležitější je začít. Vím, začít není jednoduché. Brání vám v tom spousta věcí. Nemáte čas, energii, nevíte co cvičit, jak se donutit. A proto jsem pro vás právě teď na jaře připravila 3denní minikurz ZDARMA.