Relaxace pro svěží odpoledne

Každý den po práci jsem bývala vyčerpaná. Možná to taky znáte. Celý den se soustředíte, pobíháte po kanceláři a zařizujete spoustu důležitých věcí, děláte zodpovědná rozhodnutí. Po příchodu domů máte hlavu jak balon, tělo plné napětí, jste podrážděná a nervózní. Ráda byste se věnovala dětem nebo manželovi, ale všichni vás spíše rozčilují. Děsíte se všech svých domácích povinností a nic se vám nechce.

Já už jsem to jednoho dne nevydržela a po práci jsem sebou doma plácla na zem, roztáhla ruce i nohy do dálky a hleděla do stropu. Kupodivu to bylo docela příjemné. Vlastně se mi po pár minutách udělalo daleko lépe.

Trochu jsem tuto techniku vylepšila, dodala pár příjemných detailů a od té doby praktikuju tento jednoduchý návyk každý den.

Hned po práci přijdu do obýváku, kde máme měkký koberec, a ulehnu do polohy uzavřené roznožky.

Ten název je trochu krkolomný a popravdě jsem jej původně ani neznala, prostě jsem nějak věděla, že takováto pozice v józe existuje a myslela jsem, že se jmenuje pozice mrtvoly. Takže já ji tak říkám.

Lehnu si tedy na záda a hlavu si podložím polštářkem. Ten polštářek pro mě hraje důležitou roli. Je to pevný anatomický polštář, na kterém se velmi pohodlně leží, a navíc je povlečený do mikroplyše, což je úžasně hebký materiál.

Už jen spojení lehu a kontaktu hlavy s něčím takto pohodlným mě okamžitě zbaví půlky stresu nahromaděného přes celý den v práci.

V lehu pak roznožím, pokrčím kolena a spojím chodidla k sobě. Cítím příjemný tah v kyčelních kloubech, což mě nutí neustále vnímat své tělo. Zavřu oči a jen tak ležím. Někdy slyším, jak manžel v pracovně telefonuje. Děti v pokojíčku paří na počítači a místy vykřikují na své on-line spoluhráče. Hluk mi nevadí. Je to můj manžel, moje děti a já ležím ve svém domě.

Ruce mám volně položené podél těla, dlaněmi nahoru. Ležím tady proto, abych ze sebe dostala stres, abych ho propustila, abych se uvolnila. Není pro mě důležité ovládat nějaké pokročilé techniky, jak toho uvolnění dosáhnout. Mně stačí vědět, že jsem tady kvůli uvolnění a že jsem ochotná nechat ho k sobě přijít.

Občas cítím lehké mravenčení v rukou, jako by mi do dlaní vstupovala energie z vnějšího prostoru.

Jednou jsem na nějaké meditační lekci slyšela, že se nemáme bát pouštět své starosti do Země, že ona je velká a umí se s tím vypořádat.

A tak je tam tedy pouštím. Nesnažím se svoje myšlenky příliš řídit nebo se jich úplně zbavovat. Ale všimla jsem si, že se mi stejně samy točí okolo pohodlného podepření hlavy, které si hrozně užívám. Někdy se přímo tetelím blahem, že můžu ležet a že je to tak příjemné.

Cítím svá chodidla, jak jsou spojena k sobě, což se Vám během dne v podstatě nikdy nestane, takže je to nový pocit. Všímám si ho. Toto spojení má v sobě nějakou zvláštní energii. Fascinuje mě to.

Všímám si také tahu v kyčlích. Přemýšlím, zda toto pravidelné cvičení časem způsobí, že moje zkrácené svaly na vnitřních stehnech budou pružnější. Nevím a je mi to v tu chvíli jedno.

Někdy zkouším své tělo uvolnit více vědomě. Z jóga nidry znám postup, kdy postupně myslíte na každou část svého těla a zároveň ji pojmenujete.

Začínám u palce levé nohy, pokračuji ukazovákem levé nohy, prostředníkem, prsteníkem a malíčkem levé nohy. Dále si uvědomuji svůj nárt, svůj kotník, lýtko, koleno, stehno a celou levou kyčel. Totéž s pravou nohou. Pak totéž s levou rukou a pravou rukou. Nakonec si uvědomím trup, břicho, hrudník, bedra, lopatky, krk a jednotlivé části obličeje.

U každé části těla se zastavím jen chvilku, vlastně jen tak dlouho, než v duchu vyslovím její název.

Posadím se do tureckého sedu a zakroužím rameny. Desetkrát dopředu, desetkrát dozadu. Protáhnu krční svaly a udělám hlavou pár kroužků na každou stranu.

Když se mi chce, pokračuju s dalšími cviky, které jsem po různu slyšela, že jsou prospěšné. Nechávám se především vést tím, co zrovna v tu chvíli cítím, že se mi chce dělat.

Někdy se posadím na paty, abych si protáhla kotníky. Někdy udělám pár nahrbení a prohnutí v kočce. Do ničeho se nenutím. Na začátku se mi chtělo jen si protáhnout krční páteř, teď už se mi toho chce většinou dělat více. Nevnímám čas, který tím trávím, tak ani nevím, jak dlouho mi toto relaxační cvičení trvá.

A není to pro mě ani důležité. Ten osvěžující pocit, který mi to přináší, je totiž daleko cennější. Mám čistou hlavu, aniž bych se o to bůh ví jak snažila.

Tenhle návyk jsem si vytvořila velice snadno.

Je to totiž něco, co jsem skutečně potřebovala, má motivace byla velmi silná. Zároveň to bylo velmi jednoduché, jen jsem si v podstatě lehla do příjemné pozice. Příjemný pocit jsem co nejvíc umocnila, v tomto případě pohodlným měkkým polštářem. Netlačila jsem na pilu, nesnažila jsem se ničeho dosáhnout.

Prostě jsem udělala to nejdůležitější. První krok. Poprvé jsem si lehla a čekala, co přijde. Věděla jsem, proč to dělám. Ne proto, abych si promyslela, co všechno pak musím v domácnosti stihnout. Ale proto, abych ze sebe setřásla napětí z práce. Abych si odpočinula a načerpala síly.