Namísto nefungujících novoročních předsevzetí začněte myslet jinak. Stačí k tomu 3 kroky

Možná Vám po Novém roce také běží hlavou podobné myšlenky jako běhávaly mně:

„Předsevzetí si dávat nebudu, vím že to nefunguje. No ale zhubnout bych potřebovala. A taky se víc hýbat. No a samozřejmě ta zdravá strava. A ten nový rok k tomu úplně vybízí, je v něm taková nová energie. No ale jak se znám, tak to stejně nevyjde. A tak raději nic, stejně by to byla jen ztráta času.“

Je Vám to povědomé? Mnohým z vás zřejmě ano. Proč si ale tolik z nás tohle myslí? Proč stále přešlapujeme na místě, ačkoli máme pocit, že bychom toho potřebovaly tolik změnit?

Proč si některé z nás dávají novoroční předsevzetí, ale selhávají a mají výčitky? Proč si jiné raději předsevzetí vůbec nedávají, protože ze zkušenosti vědí, že to nefunguje?

Většinou je to samotným přístupem k novoročnímu předsevzetí. Pokud si ho vůbec stanovíme, většinou ho vyslovíme jako bychom řekly nějaké zaklínadlo. A pak čekáme, že teď se začnou sami od sebe dít velké věci. A že se to vše stane asi tak v prvním lednovém týdnu a pak už to vydrží úžasné celý rok. Což je samozřejmě nesmysl:)

Navíc když plánujeme začít zavádět velké změny uprostřed zimy, tak vůbec nerespektujeme svůj biorytmus. Jsme ještě víceméně vyčerpané z vánoc, venku je pořád ještě zima, dny jsou krátké, trvá to už dlouho a jaro je v nedohlednu. Mimo jiné i proto nám energie, kterou nám začátek nového roku přinesl, vydrží tak krátce.

Zásadní myšlenka č. 1

Předně je potřeba se k začátku nového roku přestat upínat. Začátkem něčeho skvělého může být totiž každý den.

Možná chcete už dlouho ve svém životě něco změnit. Se začátkem změny jste ale čekala na Nový rok. Možná si říkáte, že nemá cenu cokoli měnit a začínat v listopadu nebo v prosinci, kdy máte úplně jiné starosti, a že to necháte hezky na Nový rok. Očekáváte, že se pak přes noc stane nějaké úžasné kouzlo, které zařídí, aby se Vám najednou do té změny chtělo.

31.12. se Vám do změny ještě nechtělo. Ale 1.1. už očekáváte, že Vám toto magické datum vlije do žil spoustu energie a ta už tam navždy zůstane a všechny změny za Vás zařídí:)

To se samozřejmě nestane, Vy jste zklamaná a na konci ledna už si říkáte, že energii Nového roku už jste prošvihla a že už tedy nemá cenu nic měnit a začínat, když se Vám to nepovedlo na Nový rok.

To by byla ale škoda.

Nový rok je sice jen jednou ročně, ale nový den začíná každý den. A tuto myšlenku je potřeba nosit v hlavě. Nebo si ji alespoň napsat na viditelné místo a sem tam si ji zopakovat. Aby měla šanci Vám v hlavě zakořenit.

Ta myšlenka znamená, že každý den, a tím myslím opravdu úplně každý den, můžete brát jako příležitost k novému začátku nebo k novému pokračování. Co na tom, že jste po týdnu přestala zdravě jíst, cvičila jste od Nového roku jen jednou, a už zase si dáváte večer k televizi brambůrky. Novoroční předsevzetí můžete učinit každý den. Je jedno, jaké je datum. Jde o to, jakou energii tomu dni dáte, jak se v něm rozhodnete.

Nenechte se zavřít do bludného kruhu představ, že důležitá rozhodnutí nebo změny se musí dělat od začátku roku, od začátku měsíce nebo od pondělí. Rozhodnutí něco změnit můžete udělat kdykoli, a hlavně ho můžete začít uskutečňovat hned.

A tak si zkuste vzpomenout na pocity a energii, s jakou jste vstupovala do Nového roku. Představte si, že je 1. ledna. Staré a nefungující odchází a přichází něco nového, co se konečně podaří. A dejte tuto energii každému svému dni. Včerejšek odchází, možná se v něm něco nepovedlo, nebylo to dle Vašich představ. Ale už zítra začne nový den a vše může být jinak, to na co se zaměříte, se začne dařit.

Zkuste si tuhle „mantru“ zopakovat každý večer: „Zítra bude nový den, nový začátek.“ Nebo každé ráno: „Dnes udělám věci lépe než včera. Včerejšek je minulostí, už ho nezměním. Ale dnešek ještě ovlivnit můžu, dnešek může být lepší než včerejšek.„

Takovéto pozitivní programování vlastní mysli bude mít po čase úžasné účinky.

Přestanete si vyčítat věci, které jste neudělala a promeškala včera a začnete se soustředit na to, co můžete dnes udělat jinak a lépe. Čím častěji si na tyhle myšlenky vzpomenete, tím dříve jim opravdu uvěříte a tím snadněji se podle nich i zachováte.

1. krok

Zásadní myšlenka č. 2

Cesta k trvalým změnám vede pomalu, veeeelmi pomalu a je radostná.

Druhý problém se změnami, které se rozhodneme v období kolem nového roku zavést, je ten, že očekáváme výsledky hned. Ze všech stran pořád slyšíme, že život je krátký. A opravdu se zdá, že utíká velmi rychle, a čím jsme starší, tím jako by ubíhal rychleji. A tak všechno chceme rychle, nechceme čekat na zítřek, protože to už tady nemusíme být.

A tak změny, které zavádíme, jsou velké a zásadní, často nepromyšlené, mění příliš mnoho věcí a doslova se snažíme dobrovolně obrátit celý svůj život vzhůru nohama. Něco v tom smyslu, jako že když nám to nefunguje nohama na zemi, tak to bude fungovat, když se postavíme na hlavu. Myslíme si, že čím větší změnu uděláme, tím dříve dosáhneme požadovaných výsledků.

Jenže tenhle přístup nás pořád jen nutí spěchat a za něčím se hnát. Neříkám, že nemáme za něčím jít. Ale je možné tam jít klidně pomalu. Pojďme se raději na něco každý den těšit, protože těšení se je krásné (vzpomeňte si na Vánoce). Je to radostnější cesta než chtít mít všechno hned, protože radost z dosažení výsledku zase tak dlouho netrvá (vzpomeňte si na Vánoce).

Řešení se tedy nabízí samo. Nechtějte výsledky hned, protože to znamená, že je nedostanete nikdy. Jak to ale prakticky provést, jak nechtít výsledek hned?

Chtěla byste zhubnout 5 kilo a dokud nejsou dole, tak jste nešťastná? To proto, že se orientujete pouze na cíl. Zaměřte se na proces a každý den si řekněte, co můžete udělat pro to, abyste přispěla ke snížení své váhy. Jakou drobnost můžete dnes vynechat nebo naopak přidat. A večer mějte z těchto drobných přispění radost. Každá drobnost znamená, že jste na cestě. A tyto drobnosti se budou sčítat. A když na této cestě vydržíte dost dlouho, dojdete do cíle.

Přečtěte si třeba můj článek o malých krůčcích, které si můžete nastavit.

Čím menší krok na své cestě se rozhodnete každý den udělat, tím déle na cestě vydržíte. Čím menší krok, tím menší změna v životě, na který jste tak zvyklá. A Vaše zažité zvyky a návyky jsou právě to, co Vám brání udržet si životní styl převrácený naruby.

Nakonec možná v průběhu své cesty zjistíte, že už pro Vás cíl přestal být důležitý. Možná jste chtěla zhubnout, abyste byla šťastnější. Ale ta pomalá radostná cesta, kdy úspěchem byl každý malý krok, který jste každý den udělala a radovala se z něj, už Vám šťastné pocity přináší.

Jednoho dne budete v cíli. Ale možná si toho ani nevšimnete, protože štěstí už Vám přinesla cesta, po které jste k cíli došla. Šťastná jste díky tomu, jakou cestu jste si prošla, ne jakého cíle jste dosáhla.

Jakou cestou k cíli tedy chcete jít? Rychlou a plnou strastí nebo pomalou a radostnou? Vzpomeňte si na to vždy, když budete zoufalá z toho, že jste ještě nedosáhla svého a že Vaše snažení už trvá dlouho. Ještě zpomalte a zamyslete se, jak si své snažení udělat příjemnější a radostnější.

Díky tomuto přístupu nezažijete úspěch jen jednou, až na konci. Ale budete zažívat úspěch každý den, každý den, kdy ke svému cíli v dálce něčím přispějete.

2. krok

Zásadní myšlenka č. 3

Nové kroky, které chcete dnes zavést, musí být tak malé, že si dokážete představit, že byste je opakovala každý den po zbytek života.

Třetí problém s našimi nefungujícími plány totiž spočívá v tom, že se domníváme, že změny, které provedeme, budou nepříjemné, a proto chcete, aby trvaly po co možná nejkratší dobu, a pak se zase budeme moci vrátit k původnímu stylu života. Naše představa třeba je, že začneme běhat 3krát týdně 5 kilometrů, zhubneme a po dosažení optimální váhy se zase vrátíme k povalování na gauči, protože běhání je hrozná dřina.

Takže svůj mozek vlastně už předem naprogramujete na to, aby se těšil na návrat do původního stavu. No a protože Váš mozek je Váš silný spojenec, tak Vás do toho původní stavu bude chtít navést zase co nejrychleji. Bude Vám posílat myšlenky, které budou zpochybňovat Vaše rozhodnutí, bude Vám říkat, že se Vám do nové naplánované činnosti nechce, bude Vám našeptávat, že takhle pohodlně jste to spolu zvládli tolik let, tak proč teď něco měnit.

Uvedu Vám příklad s pitným režimem. Mnoho žen velmi málo pije, ví o tom a není s tím schopno nic moc udělat, protože žízeň necítí a na sklenku vody během dne si prostě nevzpomenou. Pokud byste se rozhodla pít více, mohla byste si například říct:

„Od zítřka budu pít 2,5 litru denně“. To je ale ohromná změna, pokud jste až do teď pila maximálně kafe. Nejspíš už když se pro to budete rozhodovat, tak se budete někde vzadu v hlavě bát toho, jak to vlastně zvládnete. Rychle budete tyto myšlenky zahánět tím, že to se přece nějak udělá, že když se chce všechno jde a že přece máte dostatečnou motivaci, protože to přispěje k hubnutí a k zářivější pleti.

Jenže druhý den, když to zkoušíte, zjistíte, že na pití pořád zapomínáte, když už si vzpomenete, tak pijete s odporem, když si máte představit, jak ohromné množství vody k vypití máte ještě před sebou. Voda Vám nechutná, hrdlo máte stažené. Vůbec se necítíte dobře, a tak to zřejmě po pár dnech vzdáte, protože se nechcete takto pod tlakem cítit každý den.

A přitom by stačilo začít s polovinou sklenky. A pokračovat s tímto malým zanedbatelným množstvím tak dlouho, dokud byste si sama neřekla, že klidně můžete přidat víc, že se vlastně těšíte na to, až si trochu zvednete laťku.

No řekněte sama, dokážete si už teď představit, že byste každý následující den a ž do konce svého života pila o polovinu sklenky vody více, než doteď? Já myslím, že je to naprosto uvěřitelná představa, proti které nebude Vaše tělo ani Váš mozek vůbec nic namítat.

3. krok